Expatky a jejich (ne)znalost češtiny

Radio Prague International publikovalo článek o tzv. expatkách v České republice. Mluví zde o nich Anna Fodor, britská spisovatelka žijící v Praze, která upozorňuje na to, že neznalost českého jazyka může být pro tyto ženy, které jsou matkami v cizí zemi, značnou komplikací nejen při jejich vlastní integraci, ale při výchově a podpoře svých dětí v různých životních situacích.

Expatky jsou migrantky, které pracují v zahraničí a logicky si tak často zakládají rodiny mimo svou rodnou zem. Ovšem na rozdíl od svého pracovního života, kde jim mnohdy stačí některý ze světových jazyků, se v osobním životě mohou potýkat s problémy spojenými s nedostatečnou nebo žádnou znalostí češtiny. Do této situace se dostávají obzvlášť v případech, kdy jejich dítě vyrůstá v českém prostředí. Migrantky-matky se střetávají s českými institucemi, jako jsou jesle, školka a škola, volnočasové kroužky, nemocnice nebo úřady, ve kterých pro domluvu, porozumění a projednávání důležitých informací nestačí pouze český jazyk na základní úrovni.

Ačkoliv neexistují žádné konkrétní statistiky uvádějící počet migrantek a migrantů, kteří nemluví česky, je poměrně běžné, že expatky český jazyk neovládají a po nějakou dobu života v ČR ho skutečně ani nepotřebují. Česká vláda sice nařídila, že pro získání trvalého pobytu cizinci musí prokázat znalost českého jazyka, toto pravidlo se ovšem nevztahuje na občanky/y EU. Pro migrantky/y z třetích zemí je pak požadována čeština na úrovni A1, což sice stačí jako základ pro jednoduchou konverzaci, nikoliv však pro to, aby se zde rodiče-migranti mohli podílet na životě svého dítěte.

Migrantky/i se tak často spokojí se základními slovními obraty, které jim umožní objednat si v restauraci nebo nakoupit, ale nakonec nastane situace, kdy je jim tato znalost málo. Jednou ze skupin, které se neznalost češtiny dotýká nejvíce, jsou právě expatky, které jsou zároveň matkami a rády by se účastnily dění týkajícího se jejich dítěte.

Mluvíme zde například o školách a českém vzdělávacím systému, který často nereflektuje rodiče-migranty. Pro komunikaci se školou je tak obvykle potřeba čeština, ať už se jedná o školní webové stránky a aplikace, obecná sdělení rodičům, maily od učitelek a učitelů či třídní schůzky. Komplikace nastávají také při vypracovávání domácích úkolů, kdy expatka nemůže svému dítěti pomoci z důvodu neporozumění zadání, přičemž v době pandemie a online výuky došlo k prohloubení tohoto problému. Neznalost českého jazyka ovšem brání expatkám i v jejich vlastní integraci, například v seznámení a udržování sociální kontaktu s dalšími rodiči.

Další problematickou oblastí je i zdravotnictví, které často neposkytuje informace v anglickém jazyce, takže expatky čeká složitý proces překládání vedoucí k nejistotě z unikajících informací. Expatka navíc zažívá značný stres z toho, že personál nemusí umět komunikovat v anglickém jazyce a ona tak bude ztrácet kontrolu nad tím, co se děje a jak se postupuje při léčbě jejího dítěte.

Stejně tak jako by české instituce měly více vycházet vstříc rodičům-migrantům a respektovat jejich omezené schopnosti komunikovat v českém jazyce, například webovými stránkami, příručkami a důležitými informacemi sdílenými minimálně v anglickém jazyce, expatky by naopak měly vynaložit úsilí na alespoň částečnou znalost češtiny, která bude potřeba nejen při jejich snadnější integraci, ale především podpoře života svých dětí v České republice a neztracení jejich kontroly nad důležitými rozhodovacími procesy.

Zdroj: Radio Prague International

Autor: Anna Fodor

Překlad a editace: Tereza Brunerová

Článek je z roku 2022.