17. 02. 2026
Práce nájemných pracovnic a pracovníků v domácnosti je stále „neviditelná“
Eva Čech Valentová působí v oblasti integrace cizinců od roku 2005, převážně ve Sdružení pro integraci a migraci, o.p.s., kde se zaměřuje na problematiku integrace migrantů na lokální úrovni a také integraci žen v migraci. V rámci online debaty „Česko a fenomén nájemní péče v dmácnostech“ vystoupila jako host a shrnula, jak se angažujeme v prosazování důstojnějších podmínek pro nájemné pracovnice v domácnosti.
Akce proběhla v den 10. výročí Úmluvy ILO 189 o důstojné práci domácích pracovníků.
„Tématu migrantek pracujících v českých domácnostech se v Simi věnujeme téměř po stejnou dobu, jako existuje Úmluva Mezinárodní organizace práce (ILO), čili od roku 2011. Nebyl to úplně záměr, spíš šlo o náhodné souvislosti.“
Zaměření organizace Simi na toto téma vychází především z poradenské praxe. „Dlouhodobě jsme sledovali trend, že přibývá počet žen migrantek, které vykonávají nájemnou práci v domácnostech. Což se děje nejčastěji v období, kdy přijedou do České republiky a ještě dobře neovládají český jazyk, a kvůli tomu si nemohou najít jinou práci, která by lépe odpovídala jejich kvalifikaci z jejich země původu. Nebo se v tom sektoru objevují ženy v důchodovém věku, kterým obvykle většinou nestačí jejich starobní důchod v České republice na obživu, a proto se vrací na trh práce do sféry nekvalifikovaných prací.“
Podle zjištění organizace Simi je domácí práce v mnoha ohledech neviditelná z toho pohledu, že neexistují opatření podpory nebo ochrany práv pro tyto pracovnice/íky. „Pokud jde o legislativu, tak tento druh práce spadá pod obecný rámec zákoníku práce, ale tím pak nejsou zohledňovaná některá její specifika. Především to, že se ta práce většinou odehrává v domácnostech,“ vysvětluje Eva Čech Valentová a dodává, že obdobně zákon o zaměstnanosti nebo zákon o pobytu cizinců taktéž nereflektují specifický charakter nájemné práce v domácnostech. Navíc tento typ práce není nijak statisticky zaznamenáván, takže český stát má pocit, že daný segment trhu práce jak kdyby neexistoval.
„Dopady na ženy migrantky jsou různé. Co se týče těch strukturálních omezení, řekla bych to, že kvůli nedostatečné regulaci se většina práce v domácnostech odehrává v šedé zóně ekonomiky. Čili většina žen migrantek v českých domácnostech buďto vykonává nelegální práci, nebo dokonce ani nemají oprávnění k pobytu v České republice, čímž se stávají obzvláště zranitelnými a hlavně závislými na svých zaměstnavatelích. Tím vzniká právě ten nepoměr moci mezi zaměstnavatelem (zde tedy najímající rodinou) a tou pracovnicí. Ty dopady jsou pak především v rovině pracovních podmínek, tedy nedodržování pracovních práv, jako jsou přesčasy, dodržování doby na odpočinek, dovolených. Také u těch, které současně žijí v rodinách, je dotčeno i právo na soukromí. Kromě toho při výkonu nelegální práce ženy migrantky zcela vypadávají ze systému sociálního zabezpečení a zdravotního pojištění a tyto důsledky pak pociťují především ve vyšším a seniorském věku, kdy nedosahují na důstojné důchody, nebo nemohou čerpat zdravotní péči tak, jak by to potřebovaly.“
Čemu všemu dále čelí zahraniční pracovnice/íci v českých domácnostech si můžete poslechnout ze záznamu debaty zde.
Článek je z roku 2021.
Článek vznikl v rámci projektu „Migrantky mezi ženami“ v realizaci Sdružení pro integraci a migraci, o. p. s., podpořeného z prostředků státního rozpočtu ČR, a to v rámci dotace Úřadu vlády ČR z programu Podpora veřejně účelných aktivit nestátních neziskových organizací v oblasti rovnosti žen a mužů.
