Gena: „Praha mě naučila všímat si drobných, nečekaných okamžiků krásy.“

Příběh je dostupný i v angličtině.

Gena je mezinárodní lektorkou výtvarného umění a zakladatelkou organizace GAIA Kids (Global Artists in Action). Po letech výuky ve venkovním prostředí na Bali se přestěhovala do Prahy, aniž by ji někdy viděla. Během posledních pěti let si zde vybudovala pocit sounáležitosti, ponořila se do místní umělecké a kulturní scény a našla inspiraci v malých, nečekaných okamžicích krásy, které Praha nabízí.

Jaké to bylo přestěhovat se z Bali do Prahy? To je docela kontrast!

Ten přechod byl, mírně řečeno, velká změna! Na Bali byla moje třída otevřená bambusová stavba uprostřed džungle. Byla jsem neustále obklopená přírodou — někdy chaotickou, ale vždy živou a hluboce propojenou se Zemí. Když jsme se přestěhovali do Prahy, bydlela jsem jen pár bloků od Staroměstského náměstí, obklopená dlažebními kostkami a gotickou architekturou. Bylo to na konci covidu, takže mnoho míst bylo stále zavřených a město působilo šedě, strukturovaně a chladně — doslova i obrazně. Pamatuju si, že jsem si říkala: „Co jsme to udělali?!“

Trvalo to nějaký čas. Ale nakonec se něco změnilo a Prahu jsem si zamilovala. Dnes už mi nepřipadá jako to samé město, do kterého jsme tehdy přijeli.

Co vám pomohlo se tady otevřít životu?

Když se na to dívám zpětně, myslím, že zlom přišel první podzim. Přijeli jsme na konci léta a když se listí začalo zbarvovat do oranžové a červené, úplně mě to zaskočilo. Vyrůstala jsem v Kalifornii a potom žila na Bali, takže jsem vlastně nikdy pořádně nezažila roční období.

Jako umělkyně jsem velmi citlivá na své okolí a ta vizuální proměna byla dechberoucí. A i dnes, kdykoli začne sněžit, připadá mi to magické.

Co v Praze ráda děláte?

Stěhování do Prahy bylo poprvé, kdy jsem žila v evropském městě, kde se dá opravdu spolehnout na chůzi a veřejnou dopravu, a je to úžasné. Miluju, že můžu prostě vyjít ven a jen tak se toulat — řízení auta mi vůbec nechybí!

Hodně času trávím v kavárnách na Vinohradech, objevuju malé galerie schované v postranních uličkách nebo se jen tak procházím po Malé Straně bez konkrétního plánu. Sobotní rána na trhu podél Vltavy se rychle stala oblíbeným rituálem a vždycky se těším na podzimní Signal Festival a jarní Fringe Festival. A samozřejmě vánoční trhy! Je tu tolik kultury a umění k objevování.

Co vás na Praze nejvíc překvapilo?

Praha je zároveň nejjednodušší i nejtěžší místo, kde jsem kdy žila. Infrastruktura je skvělá — veřejná doprava funguje skvěle, město je velmi bezpečné, architektura je úchvatná a kvalita života je vysoká. V každodenním životě všechno funguje velmi dobře.

Zároveň ale může být život expatky náročný. I něco tak jednoduchého jako shánění konkrétní ingredience v supermarketu se může změnit v docela frustrující výpravu. Vždycky je tam ta malá — a někdy ne tak malá — vrstva úsilí navíc, když člověk funguje v jiném jazyce a kultuře.

Jak jste si tady začala budovat komunitu?

Komunita expatů často působí dočasně — potkáte úžasné lidi a pak se odstěhují. Pořád je tam pocit přechodu.

Jednou z prvních skupin, ke kterým jsem se připojila, byla WomenEd Czech. Jako pedagožce mi přišlo přirozené spojit se s dalšími ženami v oblasti vzdělávání a leadershipu. To otevřelo dveře přátelstvím, která jsou dodnes důležitou součástí mého života tady. Brzy poté jsem začala pracovat na International School of Prague, což se stalo dalším opěrným bodem. Díky tomu jsem navázala vztahy s pedagogy, umělci a lidmi, kteří se věnují společenským změnám. Později, když jsem založila GAIA Kids, jsem se propojila také s komunitou Matertera, která sdružuje ženy objevující možnosti podnikání a smysl své práce v Praze.

Nic z toho se nestalo přes noc — vyžadovalo to čas a úsilí. Ráda se obklopuji lidmi, kteří jsou jiní než já, a hodně jsem se díky tomu naučila. Praha je velmi mezinárodní město a mám přátele z celého světa. To je jedna z věcí, které na životě expatky oceňuji nejvíc.

Co je GAIA Kids a jak zapadá do této kapitoly vašeho života?

GAIA Kids (Global Artists in Action) jsem založila s cílem inspirovat děti po celém světě, aby prostřednictvím umění přispívaly k pozitivní změně. Spolupracuji se školami, podobně smýšlejícími neziskovými organizacemi a učiteli a dávám dětem příležitost kreativně vyjadřovat své myšlenky a realizovat projekty zaměřené na environmentální spravedlnost, sociální témata a dopad na komunitu.

V mnoha ohledech GAIA Kids propojuje moji zkušenost z Green School na Bali s ambicemi, které rozvíjím v Praze. Prostřednictvím této organizace jsem se spojila s úžasnými pedagogy a lídry napříč Evropou i jinde ve světě, kteří společně rozvíjejí prostor pro změny vedené mladými lidmi.

Co vás Praha naučila? A co bude dál?

Praha mě naučila všímat si drobných, nečekaných okamžiků krásy — oranžového světla východu slunce proudícího do okna, uspokojivého křupání spadaného listí pod nohama v říjnu nebo náhlého překvapení v podobě letní krupobití. Dokonce i ozdobné poklopy kanalizace s motivem Pražského hradu jsou drobné, krásné detaily, kterých by si člověk jinak možná ani nevšiml.

Život tady mi připomněl, že je dobré zpomalit, dávat pozor a nacházet úžas v malých věcech. Také mi ukázal, že růst často přichází ve chvíli, kdy člověk vstoupí do něčeho nového a trochu nepohodlného — a že je to v pořádku.

Po pěti letech v Praze mě brzy čeká další kapitola.Je to součást rytmu: budovat, učit se a nést si tyto zkušenosti dál do nové komunity, připravená začít znovu.

Článek vznikl v rámci projektu Crossing Borders mezi Pražany 2025, za finanční podpory Magistrátu hlavního města Prahy.