16. 04. 2025

Mustafa: To nejdůležitější, co pro nás v SIMI udělali, bylo, že nám poskytli věrohodné a pravdivé informace o naší situaci.

Mustafa pochází z Ghany. V České republice žije 13 let a minulý rok konečně získal české občanství. Přestože uznává, že jeho cesta byla s pomocí SIMI snazší, on a jeho rodina stále čelili obtížným momentům.

L: Žijete v Praze a pracujete v Německu. Jaké máte dojmy z obou zemí?

M: Mně se zdá, že v některých věcech, co se týče migrace, je Česká republika více pokročilá. Například v tom, jak jsou některé úřady nebo informace přístupné. V Německu je federální systém, takže každá spolková země má odlišná pravidla. V České republice vás informují, pošlou vám dopis nebo zavolají a vysvětlí vám, proč se něco děje.

L: Jak jste se vlastně ocitl v České republice?

M: Žil jsem v Itálii a poprvé jsem sem přijel navštívit svého bratra, který tehdy žil v Praze v roce 2009. A pak jsem v roce 2010 potkal svou budoucí manželku a rozhodl jsem se zde zůstat dlouhodobě. Skončilo to tak, že jsem zůstal v Praze, přišel jsem o svůj pobyt v Itálii a nejdříve jsem zde žil nelegálně se svou manželkou, která byla těhotná. Samozřejmě jsem tehdy o Evropě a imigračních postupech věděl jen velmi málo. V Africe je vše mnohem méně strukturované a byrokratické, můžete se volně pohybovat, jak chcete. Neznal jsem zdejší systém, neuměl jsem česky a i proto se mi některé věci zdály neřešitelné.

Ze začátku svého pobytu v Česku jsem se cítil velmi bezmocný a ztracený. Po nějaké době jsem se dozvěděl o SIMI a rozhodl jsem se je kontaktovat krátce před narozením

naší první dcery. A díky SIMI jsem se naučil hodně věcí o tom, jak to tady funguje, což mi hodně pomohlo.

L: Mít dítě je velký krok, i když jste ve vlastní zemi, kde víte, jak věci fungují. Jaké to pro Vás bylo v České republice?

M: Na začátku jsem byl překvapený, jak je důležité dělat vše v přesném pořadí a krok za krokem, co se byrokracie během těhotenství a porodu týče.

Když se narodila první dcera, šel jsem s manželkou na cizineckou policii, kde se mě zeptali na můj status. Tvrdil jsem, že zde žiju legálně. Když ale otevřeli můj pas, tak zjistili, že v něm není žádné vízum. A tak mě na 24 hodin zadrželi. Protože jsem ale měl dítě, tak mě nemohli zadržet na více než 24 hodin. Nakonec mi dali vízum na to, abych opustil Českou republiku.

Tato událost mě ještě více ujistila v tom, že potřebuji spolupracovat se SIMI. Důvodem, proč jsem potřeboval zůstat v České republice, byla moje rodina. Za to, že jsem zde zůstal nelegálně, jsem dostal pokutu 1000 Kč u cizinecké policie a následně jsem se obrátil na Ministerstvo vnitra, které k nám domů poslalo třikrát kontrolu. A také mi řekli, že nemohu pracovat, ale Hana (SIMI) mě ujistila, že pokud tu mám dítě, mohu také legálně pracovat. Moje první práce byla velmi těžká a špatně placená.

L: Co tedy následovalo? Zařizování a zvykání v nové zemi je dlouhý proces…

M: Další společnost, ve které jsem pracoval, byla tiskařská firma. Šéf byl velmi chápavý k mé situaci, protože i jeho manželka byla cizinkou. Vzhledem k mému vízu mi nemohli poskytnout smlouvu na hlavní pracovní poměr, a tak jsem začal pracovat přes agenturu jako brigádník. Vše šlo dobře, ale pak jsem potřeboval řidičský průkaz, protože moje práce byla daleko od domova. Bez problémů jsem se zapsal do autoškoly, ale poté, co jsem přinesl výsledky testu na Magistrát, mi řekli, že nemohu požádat o řidičský průkaz, protože nemám trvalé bydliště v České republice.

Zavolal jsem SIMI, přesněji Hanu, a ta mě ujistila, že mi řidičský průkaz vydat mohou. Zavolala na úřad, napsala mým jménem dopis a nakonec mi řidičský průkaz poslali – můj první oficiální český doklad totožnosti. Pokaždé, když mi Hana podala nějakou informaci, tak jsem s plnou důvěrou chodil na různé úřady, protože jsem věděl, co mám dělat.

L: To je skvělé! Řidičský průkaz jako první český doklad! Jak to pak ale dopadlo s povolením k pobytu?

M: Po mnoha a mnoha návštěvách Ministerstva vnitra jsem 4. února 2013 konečně získal dočasný pobyt. Hana mi tehdy řekla, že po dvou letech manželství budu moci požádat o trvalý pobyt a dva roky se počítají od data, kdy mi ministerstvo vydalo první vízum. Díky SIMI a Haniným instrukcím bylo pro mě nakonec vše snadné. To nejdůležitější, co pro nás v SIMI udělali, bylo, že nám poskytli věrohodné a pravdivé informace o naší situaci. Zajistili mi také bezplatného tlumočníka, kterého jsem využíval během návštěv různých úřadů.

L: A teď máte český pas. Pro získání českého pasu musíte absolvovat zkoušky, které mohou být docela složité. Jak jste se na ně připravoval?

M: Ano, letos jsem získal české občanství a opět jsem v tomto procesu využil SIMI. SIMI a má manželka mi pomohli s českými jazykovými zkouškami a dalšími přípravami. Zkoušky byly extrémně obtížné, třikrát jsem propadl. Musel jsem se opravdu hodně připravovat. V SIMI mi řekli o kurzech, kam jsem chodil a diskutoval o Ghaně a svých zkušenostech v českém jazyce.

L: Co byl nejtěžší okamžik během vaší cesty k českému občanství?

Jedno přísloví říká, že nic dobrého nepřichází zadarmo, a na mé cestě za českým občanstvím bylo samozřejmě mnoho výzev. Člověk musí být trpělivý a soustředit se na

dosažení svých snů. Například získání práce vůbec nebylo snadné. Firmy se většinou ptají na mé zkušenosti a na to, jak moc dobře ovládám češtinu. Druhá část mých obtíží spočívá v tom, že moje rodina v Ghaně je na mě finančně závislá, takže jsem neustále pod tlakem. Musel jsem dokonce i změnit typ práce kvůli mému nízkému příjmu, abych uživil svou rodinu v České republice a v Ghaně.

Čelím tak výzvám jak v České republice, tak i v Ghaně. Většinou se vždy jedná o nečekané výdaje ze strany mých sourozenců, kamarádů z dětství, spolužáků a sousedů. Snažím se jim pomáhat, jak můžu.

L: A naopak, co nejvíce oceňujete v České republice? A jaké to je mít ghanský a český pas?

M: Oceňuji pozitivní lidi kolem sebe, svoji ženu a kolegy v práci, zejména ty, kteří mi pomohli na začátku mého života v České republice, a velké díky patří SIMI za jejich pomoc a podporu. Byl jsem velmi šťastný, když mi Ministerstvo oznámilo, že mi bylo schváleno české občanství. Pamatuju si, co mi řekla paní z Ministerstva vnitra po telefonu: „Budete oslavovat doma!“ Ta informace mě tak dojala, že mi po celých rukou naskočila husí kůže. Neměl jsem slov a plakal jsem. Několik měsíců jsem čekal na slavnostní udělení českého občanství v Praze, kde jsem si převzal “Listinu” a během následujících 3 pracovních dnů jsem na městském úřadě v Líbeznicích začal měnit doklady a „občanku“ a pas mi vydali v Brandýse nad Labem. „Hurá, já jsem Čech“. Stresu je konec! Doby, kdy jsem chodil na Ministerstvo vnitra aktualizovat své údaje, jsou pryč!

L: A teď, jaké to je pro vás žít v české společnosti nyní, když máte všechny potřebné dokumenty?

M: SIMI mi otevřela nové obzory. Rozumím věcem, kterým ani někteří Češi v této zemi nerozumí. Život v nové zemi vás často naučí pochopit systém. Pokud rozumíte, jak systém funguje, ať už jste nebo nejste sociálně přijímán, přijmete sám sebe. Integrace

je tak velmi důležitá. Pokud potřebuji pomoc, zavolám svým českým přátelům. Mnoho migrantů má s tímto problém, ale pokud chcete žít v nějaké zemi, musíte se setkávat s jejími občany. Díky tomu se tu cítím přijatý.

Rozhovor je z roku 2023.